Pavel Páca Petržela
Mandolína, zpěv. "Brněnský John Duffey". Brněnský bluegrassový veterán; hudebník, zpěvák, textař.

Žije v Brně.
Hraje na nástroj: mandolína
MZ Mandolin (výrobce Michal Zita, Králův Dvůr), struny ghs A270 a EXP77.
Hrál a zpíval v kapelách: The Fools (1971-1972)
Trapeři (1972-1979)
Trany Poper B. Malouška (1979-1980)
Poutníci (1979-1988, hostování 1993-1996)
Vědro (1988-1996)
Konečná stanice (1993-2000)
Kaktus (2001-2004)
Dr. Bumbálek Kvintet (2007-2012)
Dnes hraje a zpívá v kapelách: Sakrapes (od roku 2004)
Trapeři s Robertem Křesťanem (od roku 2008).
Diskografie:
1987 LP Poutníci (Supraphon)
1990 CD Vědro & Friends
1994 CD Písně brněnských kovbojů (Poutníci)
1998 CD Konečná stanice No. 1 (Konečná stanice)
2002 CD Live 2002 (Kaktus)
2007 CD Bluegrass před námi i po nás (Sakrapes)
2008 CD Královna cest (Trapeři s Robertem Křesťanem)
2012 CD Živě v Telči (Robert Křesťan a Druhá Tráva)
2013 CD Pojďme se napít (Robert Křesťan a Druhá Tráva)
2018 CD Navěky a den (Sakrapes))
Hudební vzdělání:
V jinošských letech absolvoval dva roky na LŠU obor "klasická kytara".
Hudební vzory:
Bill Monroe, Flatt & Scruggs, Country Gentleman, Seldom Scene, Hot Rize, New
Grass Revival, Peter Rowan, John Hartford.
Další zájmy a záliby:
Chalupaření, muzikantské večírky, motorismus
PÁCŮV HUDEBNÍ ŽIVOT:
1. Začátky: zábava a práce!
První korpus jsem osahal ve svých 13 letech. Byla to kytara Cremona z roku 1969 za 210,- Kčs, na kterou se tehdy snažila hrát má sestra Eliška. První akordy na kytaru mne naučil kamarád a spolužák, již tehdy skvělý muzikant, Miloš Janča, se kterým jsem vytvořil první seskupení The Fools. Tehdy jsme se snažili hrát všechno od Bedny od whisky, přes Greenhorny, Rangers po Blue Effect a Olympic. Naše mutující hlasy zněly zejména dvorními trakty ulic Cihlářská a Lidická, v parcích Lužánky a Tyršák v Brně a na školním výletě 8.D do Súlovských skal. Miloš měl hudbu v malíčku, byl z muzikantské rodiny a jeho tatínek nebyl nikdo jiný než slavný major Janča, vedoucí a dirigent posádkové hudby SNB.
Svým zaměřením jsem však více tíhl k hudbě amerického západu, která se dala slyšet na rozhlasových vlnách v pořadu Houpačka v podání Greenhorns a Rangers. Když jsem zaslechl "exotický" zvuk 5 strunného banja, nebylo mi pomoci. K těsnému kontaktu s country music, kterou tehdy začínali i v Brně hrát mnohé kapely, mi pomohla sestřina spolužačka Iva Kolísková, jejíž bratr byl hvězdný Charlie Kolísek, kytarista kapely Hráči. Začal jsem chodit na jejich odpolední koncerty a začal jsem sbírat nahrávky a LP desky. Největší odměnou mé tehdejší sběratelské snahy bylo získání dvojalba Dvorana slávy Country and Western Music No.1, kde měli své místo Flatt and Scruggs.
Protože jsem byl mladý a neklidný, ve škole o přestávkách jsem si hrál se spolužáky na honěnou. Při jedné hře jsem se dostal ve školní chodbě do koncové třídy 7.A, kde seděl na lavici a zkoušel hrát na banjo mladý Robert Křesťan. Slovo dalo slovo. Hned jsem jej pozval k nám domů, kde jsme sjeli svůj repertoár. Ušlo to, líbilo se nám to, a tak, když se k nám časem přidal Jirka Bednář, ze stejné školy, který tehdy basoval na kytaru, a Jura Kaplan, kytarista ze Žabovřesk, vznikla v roce 1972 moje první kapela Trapeři. Na mandolínu české provenience mi první akordy ukázal právě Robert a s doprovodem poradil Dalibor Lebloch z Hráčů. Časem jsem sehnal mandolínu výrobce Josef Lídl, Brno, Zelný trh, jejíž luby byly z očkového javoru a měla krásný a silný zvuk.
Začali jsme pilně cvičit a přišla naše první Porta 1973 - krajské předkolo v Blansku - a po ní další, včetně té v roce 1976, která již byla celostátní, a která přinesla své první ovoce. Získali jsme tehdy s Robertem ocenění za píseň "Národ koní" a já ocenění nejlepšího hráče na mandolínu. Po tomto úspěchu jsme se až do roku 1978 vždy probojovali do národního kola Porty, avšak bez dalších trofejí, získat další Portu se nám nepodařilo. Největší migrace byla na postu kontrabasisty.
Kapela se v roce 1979 odchodem kytaristy Jury Kaplana na vojnu rozpadla.
2. Slušně našlápnuto: Práce a zábava?
Po přešlapování na místě s pozůstatky kapel Trapeři a Pony ve sdružení Trany Poper B. Malouška, které bylo zaměřené na gospely, jsme koncem roku 1979 s Robertem chytili lano hozené Poutníky, kteří prodělávali personální krizi po odchodu Jirky Látala ke Kamarádům. Pilně se cvičilo a koncerty se začínaly hrnout. Přicházely vavříny v podobě několika keramických Port, včetně té zlaté za zásluhy, nahrávání v rozhlasovém a televizním studiu, vystoupení v klubech, v divadelních sálech a kulturácích po celé republice. Několikrát jsme hráli i mimo republiku. Z kapely se vytrácel humor, začínala "ponorka", už to nebylo vůbec o zábavě, ale o práci, ježdění a rutině. Začali jsme hrát pod "agenturou" KKS a k tomu jsme měli svá zaměstnání. Dost se to na nás podepisovalo. Za 9 roků svého působení u Poutníků jsem odehrál 713 koncertů. Z toho přišlo v roce 1988 logické vyústění v přechodu kapely na "volnou nohu". Se Zdeňkem Kalinou jsme dlouho zvažovali, oba jsme měli "vejšku", ale nakonec jsem byl jediný, kdo na onu "volnou nohu" nešel. Místo mne přišel k našlápnutým Poutníkům ambiciózní Jirka Plocek. Další epizodou bylo mé hostování v této kapele v období 1994 a 1995 pro natočení alba "Písně brněnských kovbojů" a pro několik vystoupení na festivalech u nás a v Rakousku.
3. Pohoda, zábava a práce!
Jirku Plocka jsem vystřídal u bluegrassového Vědra a začalo to nanovo. Hráli jsme více srdcem a hudbu jsem si nechal jako koníčka, vlastně jako pěkně velkého koně. Hráli jsme i v pražských klubech. Přišla sametová revoluce a začalo se hodně jezdit hrát do Rakouska. Ke krásným tradičním písním s texty Petra Surého a Laca Povolného jsme nacvičili celovečerní repertoár v angličtině, a to jsme tam do nich hustili. Trochu jsme zapomněli na české posluchače, a tak nám doma ujel vlak. Do národního kola Porty jsme se sice probojovali, ale na víc to nebylo, ani když jsme hráli písničku, kterou pro nás napsal Robert Křesťan či Roman Horký. Kluci z kapely začali podnikat, na zkoušení nebyl čas. Kapela se nehnula z místa, chyběla invence, a tak se stalo, že Vědro vyschlo.
Pro restaurační, taneční, bálové a rautové hraní pro zábavu a pro drobný přivýdělek jsem zinscenoval a dal dohromady kapelu Konečná stanice. Zde mne doprovázeli kamarád z Vědra, Laco Povolný, a dva méně známí brněnští muzikanti. Celkem to byla dobrá parta, dost se hrálo, vesměs v brněnském regionu, a po tvrdé práci na aranžích dozrálo ovoce a přišlo ve studiu Jalovec natočení CD se 16 skladbami. Po šesti letech a 193 vystoupeních společná vůle tlačit káru dál byla tatam a kapela se rozpadla.
Dlouho nás to s Lacem nebavilo, a tak jsme se poohlédli po něčem dalším. V Brně se tehdy přeskupila country kapela Classic Bourbon Sextet, ze které odešli basista Mirek Svododa a mladý Zbyněk Sobola. Tak jsme to dali dohromady, našli název Kaktus a začali hrát zejména na přehlídkách, v klubech, na bálech, výstavách, společenských akcích a rautech. V roce 2002 nám Robert Křesťan pokřtil CD s názvem Live 2002, které bylo poskládáno z 18 skladeb v provedení "lepšího" dema. Poté sestavu posílil zpěvák a hráč na dobro Vlastík Smutný. Koncem roku 2004 se kapela, kdyľ ztratila společnou řeč, harmonii, koncepci a ambice, rozpadla.
Další období bylo ve znamení hledání příhodného frontmena, základ kapely tak chvíli zkoušel s mladým Tomem Jedličkou, kterého počátkem roku 2005 vystřídal starý harcovník, kytarista a zpěvák exUhlák Jura Pařez. Ten přinesl do kapely nový dech, název Sakrapes a původní uhlácké písně, vesměs pro sebe a Vlastíka Smutného. Pro Vlastíka jsme oprášili i staré songy z Vědra, obuli se do nácviku, přidali drive a pohodu a Sakrapes získal svoji tvář, kterou nastavuje při koncertech v klubech, na přehlídkách a společenských akcích. Pomníčkem zaniklým kapelám Uhlák a Vědro, z jejíchž repertoáru Sakrapes čerpá, je CD Bluegrass - Před námi i po nás.
Závěrem bych chtěl napsat, že je důležité mít svůj motor a jako palivo pohodu a lásku k hudbě. Něco se zkrátka musí dít, a když se podívám za sebe, tak se opravdu dělo a platí to i dnes.
Pohled do zpětného zrcátka
1972-1979 Trapeři
1979-1980 Trany Poper B. Malouška /fůze se skupinou Pony, dříve Dostavník/
1979-1988 Poutníci:
- 1981 "Malá Porta"
- 1982 a 1983 Porta v interpretační soutěži
- 1984 Zlatá Porta
- 1987 realizace LP Poutníci (Supraphon)
1988-1996 Vědro - 1990 realizace CD Vědro & Friends
1993-1996 Poutníci - hostování
- 1994 realizace CD Písně brněnských kovbojů
1993-2000 Konečná stanice
- 1997 a 1998 realizace CD Konečná stanice No.1
2001-2004 Kaktus
- 2002 realizace CD Live 2002
2005-???? Sakrapes
- 2007 realizace CD Bluegrass před námi i po nás
2008-???? Trapeři s Robertem Křesťanem
- 2008 realizace CD Královna cest
2012 CD Živě v Telči (Robert Křesťan a Druhá Tráva)
2013 CD Pojďme se napít (Robert Křesťan a Druhá Tráva)
Pár fotografií z historie